CEC 2 Most: posledních 6 hodin, aneb závod až do konce
Poslední letošní závod Czech Endurance Cupu nás tentokráte zavedl na druhý z velkých českých okruhu, tedy na Automotodrom v Mostě. Jako opravdové vyvrcholení sezony nám potom kluci z IV racingu přichystali pořádnou dávku okruhových kilometrů a obvyklou čtyřhodinovku protáhli tentokráte na hodin šest.
Protože to už je pořádná dávka, zvolili jsme strategii 4 členného týmu, který jsme tvořili já, Mates, Pavel a Petr. Pořád jsme totiž měli alespoň teoretickou šanci na třetí místo v celkovém pořadí a já osobně jsem byl zvědav, jak se mi po instruktáži od Michala Filly z Pannonie bude dařit. Navíc můj dosavadní čas byl nic moc (tedy spíš nic, než moč ;-)).
Ve čtvrtek odpoledne opouštím Zlín a po matičce všech českých dálnic si to šinu směr Brno, Praha, Most. Tam dojíždím okolo osmé hodiny a rovnou skládám věci do boxu, který už zařídil Petr, coby první doraživší účastník našeho zájezdu. V deset už je potom box plně obsazen kompletním osazenstvem našeho týmu, doplněného o Petrova kamaráda, který má sobotní ježdění.
Ještě večer potom jdeme projít potřebnou registrací. Zdravíme se s kluky z IV racingu a dostáváme samolepky se skupinami: Mates, Pavel a já jdeme do Céčka, Petr potom do skupiny B. Zbytek večera pak vyplňujeme nějakým tím pivečkem a taky družným rozhovorem s bratry Bystřičany.
V sobotu se budím do pěkného rána. Nezbytná ranní hygiena je vystřídána snídaní a posledními přípravami motorek. V 9.40 vyjíždíme do první rundy. Pouštím před sebe Pavla, který chtěl, abych kouknul na stopu a taky si připomínám Mostecký okruh. Jedinné, co se od jara změnilo, byla předposlední zatáčka, která má nový koberec, ale taky opět víc rozbitá místa od kamionu, které tady před nedávnem měli své mistrovství evropy.
Zadní guma, která je na motorce ještě z Pannonie, je už opravdu na hadry, proto se ani nesnažím o velké časy. Jde mi hlavně o připomenutí tratě a stopy. Navíc skupina C se nejeví jako úplně optimální pro rychlé časy, protože není snad jedinného kola, kdy by se člověk nezabrzdil za někým z pomalejších jezdců (a to bylo na trati luxusních 36 lidí v rozjížďce).
V podobném duchu probíhá celé dopoledne a já se hned v druhé rundě pohybuju na hranici svého nejlepšího času. Michal opravdu zabírá. Jezdím uvolněně, zkouším aplikovat jeho rady a držet co nejlepší stopu. Jako bonus potom dostávám Michalovu instruktáž, když v jedné z rozjížděk mě bere na brzdy (jak jinak ;-)) a dává mi najevo, že se ho mám držet. Ukazuje mi tak perfektní stopu. Díky Michale ;-) Na další rozjížďky měním gumy a zkouším ubrat jeden zub na rozetě. Ani jedna varianta se ale v průběhu dne nejeví jako optimální.
Motorka se v táhlých rychlých zatáčkách, hlavně v té pod boxy, začíná kroutit jak had a být pod plným plynem v náklonu nestabilní. Po konzultaci s Martinem z IV racingu, který mi dělal v zimě podvozek a Davidem, který se stará skvěle o motorky rychlých kluků s HKT racingu docházíme k jasnému závěru. Přitáhnout zadní péro. Jenže to už bohužel nejde, takže nezbývá než to dnes vydržet z měkou gumou, která už je stéjně po smrti a na zítřek zkusit nazout gumu tvrdou, která sice bude trochu klouzat, ale mohlo by vyřešit onen problém.
Nicméně i přes to všechno si zlepšuji v poslední rozjižďce osobák o 2 vteřinky a mise je tak pro dnešek splněna. Návíc ji absolvuji s Petrem, který mi po dojetí radí, kde ještě mám rezervy a jak se je snažit eliminovat. Sám jezdí pravidelné časy na hranici 1:48:0, a jak říká, nezajel ani jedno čisté kolo, protože pořád musel někoho předjíždět.
Jdeme se podívat s Pavlem a Matesem na závody CSC. Nejprve jdou na řadu šetky. Hned po startu jde do vedení Pepa Pončík, který je zase o level jinde (kua jak to ten kluk dělá? :-)). V retardéru dochází ke kontaktu několika jezdců, na což doplácí i šmoulí motorka, která se ocitá na zemi. Nicméně tomu ho.no je, takže zítřejší závod, ve kterém jim jde o titul přeborníka ČR nejsou ohroženy.
V litrech máme i my svoje želízko v ohni. Petr startuje z druhé půlky startovního pole. O tom, jakou úroveň mají tyto závody, svědčí poslední kvalifikační čas, který byl 1:48:3 (kakra kam ten sport spěje?). Nájezd plného chumlu jezdců do šikany v Mostě je vždycky zážitek a nervy, jestli to tentokráte vyjde. A ani litry nezklamaly, a opět skončilo několik motorek na zemi (a to měl Prasouš tak pěkné polepy :-D). Čekali jsme velkou bitvu mezi Koldou a Davidem Ouředníčkem, kterým šlo ještě o celkový první flek, ale Koldova motorka byla tentokráte proti a usnadnila tak Davidovi cestu (leč musím uznat, že David jel výborně). Petr se nám taky neztratil a zakrajoval během celého závodu jednoho soupeře za druhým, což nakonec stačilo na celkové patnácte místo a druhé místo v poháru pro starší a pokročilé ;-).
Večer nás potom čeká přejímka na zítřejší šestihodinový závod, nějaké to „pivko“ a špičkováni s kluky z Elitu a Moto racing Kostelec, se kterými bojujeme o celkové třetí místo ;-). Zítra se uvidí, kdo z koho :-D. No, a aby toho nebylo náhodou málo, zpestření večera přichází v podobě Matesova hereckého vystoupení na volné téma a Martinovo podání písní Káji Gotta (Karel Emanuel už se třese strachy :-D)
Nedělní brzké ráno nás vítá, podobně jako Křemílka s Vochomůrkou, mlhou, která by se dala krájet, a které se stejně jako loni nechce nahoru (samozřejmě všude jinde svítí sluníčko :-(). Na rozpravě s jezdci nám Ondra dává informace, jak by to dnes mohlo vypadat, a jedna z variant, naštěstí až ta poslední, je i zkrácení závodu :-(.
Půl hodiny po původně plánovaném startu kvalifikace vyjíždí kluci z IV racingu na obhlídku trati se svým Safety Carem a následně se v rádiu Paddock ozve Ondrův hlas, který oznamuje začátek kvalifikace v 9.45. Hážu na sebe věci, startuji motorku a vyjíždím se posnažit zajet nějaký ten čas. Bohužel padající mlha, která mi na plexi dělá opar jako v podzimním městě na Temží mne natolik vyvádí z míry, že jezdím víc jak hrozně. Časy okolo 1:57, jedinná zatáčka, která by mi vyšla, je opravdovou tragedii, takže raději zajíždím po několika kolech do boxu (přičemž dělám začátečnickou chybu, když nezvednu na signalizaci ruku a vyvádím tak z rytmu Koldu v jeho rychlem kole – SORRY kamaráde :-( ;-)).
Předávám štafetu Petrovi, který nám posouvá čas na hranici 1:52, a řadí nás tak na 25. místo na startovním roštu (chjo, to nám to pěkně začíná :-() Po kvalifikaci se snažíme vymyslet taktiku pro dnešní důležitý závod, která zní nakonec tak, že na start půjdu já, předám štafetu Petrovi, kterého bude následovat Mates a Pavel. Dobu na trati si stanovujeme alespoň na 45 minut.
V 11:15 se otevírá pit line a týmy mají 10 minut na to, aby dostali své jezdce na trať, kde se nakonec seřadí u zídky podél cílové rovinky. Počasí je ještě stále proti nám a mě je jasné, že první střídání ještě absolvuji v mlžném oparu, který ne a ne nás opustit. V 11.30 nám tentokráte pomocí české vlajky dávají pokyn ke startu. Všech 27 borců přebíhá cílovou rovinku na druhou stranu a naskakuje na své stroje. Mně se start nedaří úplně nejlépe, když na motorce sedím mezi prvními, ale při rozjezdu mi zdechá. Rychle znovu nastartovat a hurá na to. V retardéru tentokráte nikdo nepadá, takže celý chumel jezdců se blíží k technické pasáži.
Tam se kousek předemnou zvedá prach a já vidím žlutou motorku od Ufáků, jak se válí v kačeru. Hlavou mi probleskne myšlenka o náskoku, který tak na ně můžeme získak a snažím se hned tahat. Od začátku se jede strašná palice, protože většina týmu nasadila na první střídání své nejlepší borce. Přesto se mi daří postupně zakrajovat soupeře, a když před sebou uvidím Zdenka z Moto racing Kostelec, je to pro mě jako červený prapor v rukou toreadora. Jeho nová Kawasaki letí jak čert, z pomalých zatáček mi ujíždí (na další střídání musím vážně vyměnit zpátky tu rozetu), ale přesto se mi ho daří v šestém kole poslat za záda. To už ale před sebou vidím i Vojtu od Sipáků, kterému to po včerejším kamarádění s buřinou nejde, nebo teda spíše jde vrchem spodem a tak se dostávám ve 12. kole i přes něj. Jede se mi až nad očekávání dobře, časy jsou poměrné vyrovnané, ale ke konci se opět začínají ozývat chodidla, která mě poslední dobou při závodech nesnesitelně pálí.
Ve 24. kole pak vidím signaliuzaci z boxů, která mi říká, že budeme střídat. Začíná se měnit počasí, které dává tušit, že zbytek závodu bude v podobném duchu jako ten na Pannonii. Toho využívá Zdenek, který se přeze mě ještě na cílovce přežene zpátky, nicméně i tak předávám štafetu Petrovi na 18. fleku celkového pořadí a 3. místě v kategorii.
Ten okamžitě začíná tahat jak o život. Stabilně jezdí časy okolo 1:46, 1:47. Díky tomu také postupně protlačí náš tým na celkové 12. místo a jen s malou ztrátou na 1. místo v kategorii. Zatím se to vyvíjí skvěle. Na řadu jde Mates. Jezdí stabilně a vyrovnaně. Bohužel s dvouválcem je to na rozbitém mosteckém okruhu docela náročné a naši soupeři letí jako splašení, proto se mírně propadáme.
Mates dodržuje taktiku, a proto po 45 minutách uvidí signalizaci od jeho drahé polovičky, která mu signalizuje konec jeho první rundy a výměnu za Pavla. Po rychlém střídání vyjíždí Pavel, který je v Mostě podruhé v životě a pořád ještě poznává trať. Jede, jak nejlépe umí a snaží se udržet tempo. Bohužel soupeři mají výhodu znalosti Mostecké trati a my se opět o něco propadáme.
Když pak v 92 kole vyjíždí Safety Car, využíváme situace k rychlému střídání a já vyrážím znovu na trať. Toto střídání nám vychází nad očekávání dobře a já se řadím na konec dlouhého pomalého vláčku. Jsme na čtvrtém místě v kategorii a já musím tahat. Jedu co to dá, díky převodu, který jsem mezi jízdama vyměnil, jdou i časy dolů, motorka je klidnější a začíná se zase konečně chovat jako litr. Konečně tam padají i časy pod 1:49, což je pro mne skvělá zpráva. Užívám si jízdu, jezdím stabilní časy a myslím na Michalovy rady. Snažím se uvolnit pravou nohu, která začímá už po deseti kolech pálit. No nic, je potřeba vydržet.
Po 24 kolech trochu sjíždím náskok našich soupeřů a po Jančině signalizaci zajíždím k výměně stráží. Tu po mě přebírá Petr. Opět jede, jako by to svoje BMW někde ukradl a ukrajuje drahocenné vteřiny z náskoku ELITáků, kteří jsou akuálně našimi nejbližšími soupeři. Sledujeme v boxech situaci u televize a po krátké debatě měníme startegii. S vidinou dobrého výsledku se rozhodujeme, že zbytek závodu odjedu já s Petrem s tím, že Mates bude pořád nachystaný pro případ potřeby. Ty ale i díky nezaviněnému pádu Romana Tochora v šikaně, kdy ho někdo ze zadu sejme, Petr rychle sjíždí. Střídáme s Eliťákáma ve stejném kole a Petr nám do boxu dováží náskok cca 5s, které v posledním kole nasbíral.
Rychle vyjíždím na trať a vím, že musím tahat. V každém kole čekám, kdy mi to tam Eliťák pošle, ale ono nic (jak se později dovídám, naopak nám zvyšuji náskok až na nějakých 48s. Misto toho mi to tam ale v jednom kole v nájezdu do retarderů vsází R6, zbarvená do válečných barev UFO racing. Říkám si, jak mladý porychlil, a že mu to musím oplatit, ale na výjezdu z retardéru těsně přede mnou chytá ukázkového hasana a opouští dost nepříjemným způsobem motrorku :-(.
Na koukání ale nezbývá čas, protože se snažím udělat maximum, abych se s ní, ani s mladým nepotkal, páč to bych určitě nedal. Krátka intenzivní brzda, rychlý úhybný manévr na zatravňováky na konci obrubníku a holaj duša pryč. Je mi jasné, že vyjede Safety Car a přemýšlím, jestli nám pomůže, nebo uškodí. Když ho dojíždím, snažím se před sebou najít motorku s nápisy Elit. Ta tam ale bohužel není a mě je jasné, že tentokráte nám Safety spíše ublíží. Hned po zajetí SC do boxů, tahám, co to jde, aby se přes nás nedostali.
Do střídání nám ještě stihnu vytvořit malý náskok a z třetího místa tak vysíláme Petra do jeho poslední rundy. Ten si je vědom šutru, který jsme mu naložili na bedra, a přestože mu dochází síly, jede, co to dá. Ujíždí postupně Eliťákům, vytváři si na ně náskok a my začínáme doufat v podium ;-). Ztráta na 2, flek je velká, ale protože závod končí až po odmávnutí šachovnicového praporku, stát se může všechno.
A taky se stalo. Deset kol před koncem ještě musí vystřídat kluci z Kostelce. Střídání jim ale moc nevychází a navíc díky technickým potížím musí po dvou kolech znovu vystřídat. Toho využívá Petr, který je odsouvá na třetí příčku. Jede dál ve svém rychlém tempu a my raději ani nedutáme. Že by nám poslední náročná šestihodinovka přinesla nejlepší výsledek sezóny?
Tlačím očima hodiny odečítající čas do konce. Po šesti hodinách, jedné minutě a osmi vteřinách Petr projíždí pod šachovnicovým praporkem a přiváží nám tak vydřené druhé místo. Jsme štastní jak děti, kteří dostali novou hračku ;-). Pihou na kráse jsou potom nesrovnalosti při vyhlašování, kdy se nedostáváme na stupně vítězů :-(. No co, soukromé předání moc týmů nezažije ;-)
Třetí v posledním závodě sezony nakonec skončili kluci s Elit Endurance tým, kteří se nakonec ještě stihli dostat před moto racing Kostelec. V celkovém pořadí je ale s náskokem jednoho bodu přeskakujeme my ;-). No a stejný jeden bod nám chybí i na třetí místo, které tak uhlídali pánové z Moto racing Kostelec.
KONTAKT:
KTM AUTONOVA REACING TEAM
Jirka PLESNÍK
M: 00420 606 763 233
Jan TUMA
M: 00420737218889
@: ktmautonovaracing@gmail.com
FB: KTM RACING
