Dějství čtvrté, aneb "Brněnské očekávání"
Téměř po dvou měsících od posledního závodu, kterým byl pro mne 2 závod CEC2 na Lausitzringu (třetí závod na Slovakiaringu jsem bohužel musel kvůli pracovním povinostem vynechat, ale sehnali jsme za mne skvělou náhradu a byla z toho první bedna za 3tí flek v CEC2) jsme se s Matesem a Petrem sešli na okruhu v Brně, kde nás čekalo čtvrté pokračování CE2.
Naše zázemí jsme postavili hned vedle kluků z Ostravy, kteří už ve čtvrtek jezdili (zdravím Padre ;-)). Roztáhli jsme Petrův stan, který byl potřeba pořádně přitáhnout ke všemu, co bylo možné (páč trošku foukalo) a čekali jsme na Matese, abychom dodělali naše týmové „zázemí, který nás bude chránit před sluníčkem celé tři dny (oooo, jak jsme se pletli).
Po dořešení naší týmové hospitality jsme zbytek večera strávili u něčeho dobrého a při rozhovoru s postupně přijíždějícími známými. Lehce před půlnocí jsme zapadli na kutě, abychom byli pořádně připravení na další den.
Pátek jsme mněli trochu rozdělený, protože já jsem měl pátek a sobotu napůl s mistrem Plejbou, Petr si odjezdil oba dva dny, aby se přichystal na nedělní závod (bylo to jeho první Brno od koupě BMW) a Mates měl výuku s Michalem Fillou v jeho Filla Racing Academy, takže se na celý den přesunul za ním do boxu.
První jízda, kterou jsem jel dopoledne na staré gumě, jsem po tak dlouhé době skoro protrpěl, ale čas napovídal, že by to nemuselo být úplně nejhorší. Motorka jela jako z praku a ozdravná kůra u kluků z hlohoveckého FAST BIKE se opravdu vyplatila. Stejně tak vypadalo celé ježdění od začátku i pro Petra, který si hned v pátek posunul osobáček o 2s dolů. To nám dávalo jakousi naději na možnost dobrého výslkedku v nedělním závodě, do kterého jsme si začali hodně důvěřovat.
Během celého dne za náma chodil Mates a my se snažili tahat rozumy, které mu Michal cpal do hlavy (a o tom, že tomu tak je doporučuji každému případnému zájemci si to vyskoušet osobně – opravdu to stojí za to). Já na odpoledne obul druhou gumu a říkal jsem si, jak to půjde dolů. Bohužel to bylo jen přání, které nebylo vyslyšeno a já si na motorce připadal, jako bych na ní seděl poprvé „:-(. Časy byly stejné jako ráno, já se nebyl schopen nikam posunout a já se na trati trápil. Odpolední závod byl plný a tak jsem měl pro zbytek dne volno. To ale neplatilo pro Petra, který se do něho probojoval. Proto jsme ho po pěkném a hodně rychlém závodě šestek (kde nám Patrik Vostárek ukázal, ak se to jezdí ve světě ;-)) jsem ho vypravil na trať a šel ho spolu s celým naším ancáblem sledovat na terasu na boxy. Start se Petrovi povedl a v první zatáčce se pohyboval uprostřet chumlu 54 startujících jezdců. V první kole se posunul pěkně kupředu, ale díky havárii v nájezdu na Ačko, kterou díky přemotivovanému němci odneslo několik dalších lidí (včetně Prasouše, který se letos pěkně rozjel) byl závod ukončen :-(.
Večer se pak k naší výpravě připojil i Pavel, který nás také spolu s Petrem zastupoval při skvělém závodě na Slovakiaringu a přijel do Brna jako náhradník, kdyby náhodou bylo třeba (a to bohužel bylo). A aby jsme se jen tak nenudili, přidali se k nám kluci „Ostravací“ spolu se „Sipákama“ a o zábavu tak bylo dokonale postaráno.
Sobotní ráno nás přivítalo zamračeným nebem a silným větrem, který srážel červencové teploty řádně k zemi. Protože jsem jel přeci na červencový závod, všechny teplé věci jsem nechal doma, takže mi přišla vhod softsheelová bunda, kterou mi Padre nezištně půjčil (tímto díky pardále). V dopoledních trénincích jsem se snažil o věci, které jsem vyzvěděl od matese a další rádců. Bohužel to pořád nějak nejde, motorka nejde do zatáček a já se cítím opravdu pod psa. Trápím se celé dopoledne a nevím, kam a jak se posunout.
Po poledni se jede opakovaný závod CSC, na jehož startovním roštu se objevuji. Narychlo se na něho chystám a doufám, že se v něm chytnu někoho rychlejšího a dostanu se tak zpátky k časům, které jsem v Brně schopen zajíždět. Start se mi povedl, v první zatáčce jsem získal páru míst a já se snažím tahat jak to jde. Jenže to moc nejde, kupím chyby a to se nakonec projeví i v posledním kole, kdy prořadím v nájezdu na Ačko, snažím se to zavřít, abych nevyjel do kačírku, jenže následuje pád a já v rychlém sledu koukám do nebe a na kačírek...:-( ...motorka to má asi podobně, takže pohled na ni po dokočení společné lekce tance není zrovna nejhezčí. U mne to odnesla noha, která dostala pusinku na chodidlo od stupačky:-D
Po odtáhnutí do našeho zázemí začínáme kontrolovat škody. Kapoty vyzpraví amerika, horší je to ale z výfukem a plexi. Koncovka je zlomená a ohlý svod spolu s poničenu konzolou, která celý výfuk drží ho směřuje jako komín do nebe :-(. První myšlenky, že pro mne tento víkend končí. Ty ale rychle rozptluji parťáci, kteří je zaháni za mne. Protože je na okruhu pojízdná dílna Roberta Pokorného z RP Tuningu, sundáváme rychle svody a koncovku nesoucí tutéž značku a odnášíme mu je spolu s ohlým držákem stupačky a lešením kapotáže na opravu. To samá dělám i s kombinézou od PSI, kteří mají na těchto akcích taky pravidělně svoji pojízdnou dílnu a proto jim bez váhání odnáším kombinézu, která bude chtíz po pádu taky krapítek popravit. Hned se do toho dávají, ale nezaručují úspěch (zázraky dělají na počkání, ale nemožné do dvou dnů). Hned poté se jdu pokusit sehnat plexi (které se mi válí doma v garáži).
To je ale bohužel mnohem větší problém a na celém okruhu ho nemůžeme spolu s parťáky sehnat:-(. Nakonec se domlouváme na půjčení s Pavlovy motorky. Poté odvážím motorku k RP Tuningu, abychom zkusili dopasovat poničný výfuk. Bohužel mezisvod ke koncovce je ohlý natolik, že to na místě zpravit nepůjde. Mechanik, který tady zastupuje Roberta, který má pro tento den povinosti někde jinde mi radí, abych došel okolo šesté, kdy Robert dojede a pokusil se s ním nějak domluvit. To se taky nakonec vyplácí a já se s Robertem domlouvám, že motorku můžeme odvést k němu na dílnu a on se to pokusí zítra brzo ráno (tedy v NEDĚLI!!!) opravit tak, abych mohl odjet závod. Nakládám proto motorku do auta a odvážím ji tam, kde ji udělají dobře ;-)
Po návratu na okruh už je v našem hospitality i kamarád Michal, skvělý to masér a fyzioterapeut, který se na nás dojel podívat. Takže jsme ho rovnou využili, aby nás přichystal na zítřejší závod. Ještě je potřeba přestěhovat věci do boxů. Zbytek večera pak probíhá u nějakého toho jídla a sledování předpovědi počasí na zítřejší den, které však nezní příliš optimisticky :-(
Ráno nás víta zataženou oblohou, která dává alespoň naději na to, že nebude pršet. Po osmé hodině volá Robert, že má hotovou motorku a já startuji auto, abych ji měl co nejdříve v boxu a mohli jsme na ní začít makat. Po příjezdu do dílny a pohledu na skvělou Robertovu práci jsem si znovu uvědomil, jak dobré bylo moje rozhodnutí pořídit si věci od RP Tuningu. A pokud někdo zvažujete nákup koncovky, nebo celého výfukového systému, moje rada a zkušeností zní: RP Tuning.
Příjezd na okruh už je v dešti a já vím, že si dnes opravdu zopakujeme loňský první dubnový závod :-(. Ihned po příjezdu se dovídám, že naše plánované želízko v ohni Petr dnes nepojede, protože na celém okruhu nesehnal mokré gumy :-(. Takže to zůstává na mě, Matesovi a Pavlovi. Vytahuju s Petrem motorku z auta a přesouváme ji do boxu. Začínáme na ni makat, zatímco Robert Pokorný ještě dodělává lešení na budíky. Snažíme se nastrojit zbytky kapot, přezout mokré gumy, nasadit lešení a dodělat celou motorku. Potom narychlo zvládnout technickou přejímku a alespoň na chvíli vyjet na trať, abych tu moji rozbitou krásku vyzkoušel.
Soukám se do pro tento den naposledy suché kmbinézy a bot, měním plexi na přilbě a s modlením vyjíždím na trať rovnou do kvalifikace. Snažím se pomalu zrychlovat, motorka zdá se, jede rovně, jen na brzdách cítím třepání od předního kola. No nic, to se zvládne, je potřeba trochu přidat, abychom nestartovali úplně ze zadu. To se mi ale bohužel ne zcela daří, když stíhám pouze 2 celá kola a tak se řadíme na 31 místo :-((tento závod se jede opět dohromady s German Endurance Cupem, stejně jako na okruhu lausitring).
Před stratem probíráme ještě nutnou strategii. Mezi mnou a Pavlem musí jet vždy Mates, protože my musíme měnit jediné plexi, které máme. Proto budu do závodu startovat já, vystřídá mě Mates. Po něm žezlo přebere Pavel (kterému narychlo vymníme plexi), následovat bude Mates a závod dokončím doufám už já. Čas na trati si stanovujeme na 50 min, které musíme na trati vydržet. Před startem je jěště narychlo ohlášena rozprava, na kterou se za náš tým vydává Petr, který byl díky okolnostem přeřazen na místo manažera a mechanika týmu. Po jeho návratu se dovídáme novinku, která nás za celou dobu našeho závodění potkává poprve: kvůli počasí se bude startovat za Safety carem z pit line. Ten po prvním kole zajede a my tak budeme moc rozjet závod.
Ve 13:45 startuju motorku a vyjíždím se zařadit na pit line. Nestandartní startovní procedura se trochu protahuje a já už začínám cítit vodu úplně všude („no co, je potřeba si zvyknout, dnes té vody bude hodně“ probleskne mi hlavou). Ve 13:53 pak vyjíždí safety car s vláčkem seřazených týmů za jeho zádí. Jedeme za ním celý okruh, na jehož konci safety car zajíždí a závod se tak může rozjet naplno.
To se taky od začátku děje. Hned od prvních kole se „topí pod kotlem“, a mě je jasné, že tento závod bude zase hodně rychlý (o tom nakonec hovořily dosažené časy, kdy se13 týmu dostalo nejlepším časem pod 2:30,0 a pánové z německa nám ukázali nejrychlejší kolo závodu na úrovni 2:23,7 :-(). Snažím se jezdit stabilně a zrychlovat, o čemž mě přesvědčuje až do 10 kola Laptimer, který bohužel neporvrdil voděodolnost, slibovanou výrobcem a odporoučel se na věčnou slávu :-(. V levých zatáčkách to sice trochu klouže, ale to musím zvládnout. A to se mi daří až do 13tého kola, kdy v 17cté zatáčce okruhu (tzv. levá do kopce) dostávám highsider, hlavou si dávám ránu o nádrž a zadním kolem si přejíždím levou nohu (akrobatický čin, který se jen tak někomu nepovede :-D). Naštěstí to ustojím bez ztráty květinky a vyjetí ze dráhy, nicméně bohužel spomaluji :-(. V 15tém kole už následuje střídání a já předávám pomyslné žezlo v podobě transponderu Matesovi.
Ten ihned vyráží na trať, aby se se svou dvouválcovou KTM popasoval s tímto vodním peklem. Děšť totiž neustává, jen se mění mezi „chcancem“ a „ještě větším chcancem“ :-(. Mates se s tím ale pasuje se ctí a časy stahuje směrem dolů. V boxu zatím Petr přehazuje plexi z mojí na Pavlovu motorku. Když se potom Mates po 16ti kolech vrací do boxu, přebírá štafetu a vyráží do toho deštivého pekla. Oproti ránu, kdy jel na mokru poprvé postupně zrychluje. Bohužel mu v tom trochu brání špatné plexisklo jeho přilby, které se mlží natolik, že Pavel skoro nic nevidí (stejný problém jsem loni řešil já a není to nic příjemného :-()
Po jeho návratu opět na trať vyráží Mates, který si ale vybírá asi tu nejhorší možnou chvilku, protože to co začíná padat z nebe, už snad ani není déšť:-(. Podmínky na trati začínají být na hranici regulernosti a my tak narychlo chystáme mojí motorku, kdyby náhodou a hlavně taky aby byla nachystaná na poslední část závodu. O tom,jaké podmínky na trati panují svědčí i časy, které zajíždí celé startovní pole a které se vydaly k jackopotovým výšinám. Po 18ti kolech Mates sjíždí z trati a mě tak začíná doufám poslední dnešní saison, která bude zakončena šachovnicovým praporem. V témže kole ale vyjíždí na trať mírně řečeno sporný Safety car a já se tak po jeho dojetí zařazuji do dlouhého vláčku jezdců, kteří se za něho seřazují. I přesto, že jedeme pomalu, cítím sílící chvění od předního kola při brzdění, což mne mírně znervózňujě. Navíc si po 4 kole všímám, že nemám skoro brzdovou kapalinu :-(. Zajíždím proto ihned do boxů, kde se snažím na rychlo někoho zburcovat, aby mi ji dolil. Vyjíždím spátky na trať. Chvění na brzdách se stupňuje a já si dávám dohromadu malou násobilku: rozklepaný předek při brzdění, málo kapaliny = žádné desky.
18 minut před koncem závodu proto zajíždím ještě jednou do boxu na rychlou kontrolu, která má jasný výsledek. Desky jsou v háji. Bendixy MCR mě tak během jednoho mokrého závodu naprosto opustily ;-(. Nezbývá než se vrátit na trať a snaži se zbylý čas odkroužit co nejplynuleji, pokud možno bez potřeby velkého brždění. To s mi taky nakonec daří a já tak vidím onu vysněnou šachovnicovou vlajku.
Co řící závěrěm? Jednak poděkovat všem našim sponzorům za podporu a taky že jsme si znovu uvědomili, jak je vrtkavá štěstěna a že velká očekávání a plány může změnit jediná chyba, jedinná sekunda. A raději co nejdříve na tento závod zapomnout a plně se soustředit na další závod, který nás čeká koncem srpna na maďarském okruhu Pannoniaring, který bude pro většinu týmů naprostou neznámou.
Klikněte zde pro úpravu nadpisu
Klikněte zde pro úpravu textu.
KONTAKT:
KTM AUTONOVA REACING TEAM
Jirka PLESNÍK
M: 00420 606 763 233
Jan TUMA
M: 00420737218889
@: ktmautonovaracing@gmail.com
FB: KTM RACING
