Dějství druhé, aneb "SVĚT SE ZBLÁZNIL"
Druhý závod Přeboru ČR v Endurance nás měl zavést do Německa, na náročný okruh Eurospeedway Lausitz. Tento technický náročný a místy rozbitý okruh najdete mezi Drážďany a Berlínem, hned u dálnice.
Páteční program jsme já i Mates museli kvůli pracovním povinostem vynechat a trénovat tak v sobotu a v neděli se pokusit umístnit co nejlépe v přeboru ČR. Odjezd je proto stanoven na pátek odpoledne, kdy se scházíme v Autonově, abychom dobalili zbytek věcí do aut a hurá směr Praha.
Cesta po D1 ubíhá v rámci možností co nejvíce v levém pruhu (protože v tom pravém se vážně nedá jet, byť dluhodobé používání by mohlo vést ke snížení tukových zásob díky vytřepání :-D). Po krátké zastávce ve stověžaté matičce Praze se vydáváme již příjemnější cestou směr Lovosice, Ustí, Drážďany a Berlín (je neuvěřitelné, jak ihned po překročení státní hranice se změní celkový ráz krajiny a okolí, který nás cestou obklopuje).
Ještě za světla dorážíme na Lausitzring a co nejblíže elektrice začínáme vybalovat. Roztahujeme stan, abychom si vytvořili to správné zázemí a začínáme do něho ládovat všechny věci. V tu chvíli také doráží Karel Singer alias Kasi z Ohňostroje Sipo Racing, se svým doprovodem, který pro tentokrát tvořil klasicky jeho otec Karel senior a také dcera.
Karel staví svoje auto k nám a my si tak začínáme tvořit kousek česka na německé půdě :-D. Po půl hodině taky doráží jeho parťák Vojta se svým bratrem a naše výprava je tak kompletní. Vybalujeme zbytek věcí, startujeme grill, aby bylo nějaké to papu a já ještě s Vojtou jdeme za Ondrou Coufalem s IV Racingu, abychom se domluvili na zítřek, který máme právě s Vojtou na půl. Nakonec se domlouváme na 3 trénincích pro mne a dvou trénincích + závod pro Vojtu. To že to bude možná jinak jsme opravdu ještě netušili. Zbytek večera pak probíhá u družného rozhovoru plného veselých historek nejen z natáčení a lahvinky (teda více lavinek) dobrého vína u nás ve stanu.
Protože ráno začínáme nezvykle brzo (první trénink máme v 8.20), budí mne budík, nastavený na půl sedmé. Dávám motorku na nahříváky a jdu provést očistu, abych se ještě před jízdami probral. Snídani mi tentorkráte obstarávají kluci Sipáci, kteří mi naordinují výbornou čočkovou polévku :-D. Po osmé hodině už je ale čas nasoukat naše krásná těla nejprve do nekližé, které nám pro letošek obstarala firmu Brueback (a musím říct, že obstarala skvěle, protože tohle prádlo pro motorkáře funguje naprosto fantasticky) a následně do kombinézy, abychom v 8.20 vyjeli s Kasim do prvního tréninku. Protože Kasi byl loni přeci jen rychlejší, nechávám ho jet první kola před sebou, abych si trať znovu připoměl. Od loňska přibylo opět páru rolet a děr, takže místy si nepřipadáte ani jako na okruhu. Začíná mne zlobit sekající se plyn, (jak později zjišťuji praskla jedna průchodka), ale na to bude čas o obědové pauze. Jezdíme v pohodovém tempu a protože se jezdí na tomto okruhu do leva a já zapoměl otočit vysílač laptimeru na levou stranu kapoty, nevím ani, jaké časy tam padají. Proto jsem byl na konci tréninku mile překvapem, když jsem u svého jména uviděl čas o 4s lepší, než můj nejlepší loňský čas. To mi dávalo naději, že by to mohlo jít lépe než loni ;-)
Další trenink patří Vojtovi, kerý ještě na poslední chvíli (20 minut před plánovaným vyjetím) přezouvá zadní gumu a začně měnit řetězovku. Ptám se ho jestli si to nechce vyměnit, ale jak říká, stíhá levou zadní :-D. Tak jdeme na pittline sledovat tréninky a necháváme ho jeho pracovnímu tempu, díky kterému nakonec přeci jen trénink stihl (tedy jedno kolo :-D)
V 11.10 vyjíždím do dalšího tréninku s očekáváním, jak to půjde. Stihl jsem totiž z Martinem z IV Racingu upravit nastavení podvozku na mojí GSX R, od které si slibuji lepší chování v utažených zatáčkách. Boxy opouštíme opět dohromady s Kasim. Jezdíme v dobrém tempu, udržuju si od něho mírný odstup a snažím se o hlídání stopy. To se mi taky daří až do předposledního kola. V šikaně před nájezdem na dlouhou rovinku mě pravá zatáčka trochu vynáší, proto se ji snažím utáhnout, abych se popasoval co nejlépe s následující levou a výjezdem. Zavírám ji trochu, nakláním motorku ještě víc, až najednou nenakláním už jen motorku, ale i loket, rameno, pozadí a další části mého těla, které poznávají chuť zdejšího asfaltu :-( Snažím se sledovat motorku, od které létají jiskry a kontrolovat, jesli to bude jen sklouznutí, nebo něco víc (teda nééé že bych to v tu chvíli ovlivnil :-(). Zvedám se z trávníku, na kterém me drobné tělo skončilo :-D a běžím k motorce. Němečtí traťáci jsou ale proti, tak raději rezignuji a sedám do sanitky, která mě odváži do MEDICAL CENTER, abych jim podepsal papíry, že mi teda jako nic není (první okruh, na kterém striktně dodržovali pravidlo, že každá padavka bude vyšetřena .-D)
Po chvíli jsem propuštěn a odcházím ke stanu, kde odkládám věci a jdu hledat motorku. To se mi taky po chvíli daří a já ji mohu dotáhnout do našeho zázemí, abych okoukl škody a popřípadě je co nejvíce napravil. Jedná se o takovou „klasiku“, prodřená stupačka a ohnutý její držák, prasklá nádobka na brzdovou kapalinu, sedřený padák, a prodřený výfuk. Začínám schánět díly na opravu (padáky jsem náhradní nechal doma – tímto děkuji Koldovi z HKT za půjčení jeho, nádobku dodal parťák Mates, který po pádu z Brna již ví).
Celé odpoledne tak zabírá oprava motorky a chystání na zítřejší závod. Chci dát Vojtovi moji poslední jízdu, ale když vidím, že se z prvního odpoledního tréninku vrací po svých, je mi jasné, že to taky zahodil. Za chvilku doráží i jeho motorka, tak to skouknu. Přeci jen to že člověk není sám spraví náladu :-D. Prohodíme pár vět co a jak se stalo a já se vracím šroubovat.
Před čtvrtou je motorka hotová, tak jdu hodit sprchu a podívat se na závody klasiků a CSC. Všechny závody jsou pěkná podívaná. Koldův souboj v superbikovém CSC s Martinem Trachtou je nádherná podívaná. Stejně tak to, co se děje v šestkách, je závod od A do Z a leckterý závod na vysoké úrovni se může jít zahrabat.
Po závodech jdeme do stanu, abychom přestěhovali motorky a část věcí do boxů. Stany ale necháváme na místě a užíváme si tak vybudovaného českého koutku :-D. Protože už se ozývají naše hladové žaludky, jdeme nachystat věci na naši hostinu. Nebe se zatahuje a přichází déšť s mírným větříkem, který se ale během chvíle mění v hodně silný vítr a nám nezbývá, než se zachránit co se dá, hlavně potom náš stan. Tři visíme (nebo spíš se vznášíme :-() na jeho konstrukci a Mates postupně kurtnuje stan k autům. Když už si myslíme, že je to v klidu, ozývá se rána a přistává u nás (tedy spíš na našem stanu) stan od kluků sipáků. No nic, budeme mít společný večer :-D. To s povděkem kvituje i Vojta, protože zatím nemá kde přebývat, neb své VW půjčim mechanikovi od kluků z HKT, aby dojeli do čech pro brzdové třmeny na Honzovo Fireblade, které se mu v tréninku kously a on se tak odporoučel k zemi (přeci jen jde vidět, že už se tady nejezdí jen tak ze srandy, ale že jde o republiku se vším všudy). Zbytek večera pak probíha za zvuku děště, který dopadá na náš stan, lahvinek vína a kecání o všem možném. Okolo jedné se i Vojta dočkají svého Vwozidla, když se mechanik z HKT vrací vítězoslavně i s novými třmeny .
Ráno se budíme do sluníčka, které se ale celý den bude střídat se zataženou oblohou rychlostí japonské chvály jménem Schinkanzen a které tak bude hrát při dnešních závodech velmi důležitou roli. Na rozpravě se dovídáme o open pit line, která bude dokud neoschne celá trať. O tom, že mokrá a hlavně kluzká dráha Lausitzkého oválu nikoho neláka svědčí jen malá hrastka jezdců, kteří se odhodlávají na trať. Nicméně mě taky nic nezbývá, je potřeba před kvalifikací vyzkoušet motorku, jak bude po včerejšku fungovat. Dávám několik kol, motorka funguje v rámci možností skvěle, což se ale nedá říct úplně tak o mně. Šikana, kde jsem to včera složil mi nedělá úplně nejlíp a trochu ji prodávám, což jde vidět i na časech :-(.
Vracím se do boxu. Kontroluji gumy, dolévám benzín a domlouváme s Matesem startegii na kvalifikaci a závod. Do kvaldy i závodu odstartuje Mates. V půlce kvaldy mi předá transpondér, abych mohl dojezdit zbytek. V závodě se budeme snažit vydržet každy alespoň 45 minut, abychom měli co nejméně střídání. Bodlinka si mezitím nacvičuje rychlou výměnu transponderu.
O tom, že celá naše strategie vezme nakonec za své, jsme se již přesvědčili chvíli po poledni. Mates vyjíždí do začátku kvalifikace, rozjíždí se ale po asi 15 minutách začíná krápat. Ukazuje, že budeme střídat v dalším kole. „Možná to bude mokré“, říkám si, „tak jedno kolo opatrně apak full gaaaaas“. Chystám se na vyjetí, ale moje snažení zhatí slova pánů z Motomerta, kteří mi oznamují, že to vzadu ve vracáku zahodil :-( Loučím se z nějakým rozumným místem na startovním roštu a jdu se nachystat na šroubování.
Po chvíli přichází Mates spolu s Koldou z medical center (mates nebyl jedinný zahudivším) a když po několika minutách dováží i motorku, jdeme na to. Jedná se víceméně o drobnou kosmetiku, jakou už známe :-D, s jedinným rozdílem, že tentokráte si „kačenka“ ustlala na levou stranu ;-). No nic, půl hodina rychlé práce to spraví a „kačenka“ je nachystanná na závod.
Zbylý čas před startem druhého spojeného závodu Mistrovství a přeboru ČR v Endurance, který je pro tentokráte také spojen se závodem German Endurance cup, je vyplněn krásným závodem klasických motocyklů, které ukazují, co všechno tyto stroje dokázaly. A dívat se je opravdu na co. Od motocyklů silných objemových tříd, až po „motokola“ s objemem 50ccm. A rozhodně se tito kolibříci nestratili.
Ale protože se blíží 15tá hodina, jdeme se nachystat a vyslat Matese na start. Deset minut před třetí hodinou Mates vyjíždí a já jdu na dráhu, abych mu při startu mohl podržet motorku. Poslední instrukce co a jak a ve 14:57 (nějak to chlapci němečtí nemohli vydržet :-D) se zvedá pro změnu německá vlajka k nebi a rychlým mávnutím tak odstartovává druhý letošní závod. Mates rychle přebíhá a sedá na bajk, aby se ve skupině okolo 20tého místa vrhl do první zatáčky (co naplat, starty prostě Mates umí).
Sleduji jeho průjezdy a nějak se mi úpně nezdá zvuk motoru. „Ale co, to bude tou zdí okolo cílovky“ říkám si. Po půl hodině na mě Bodlinka volá, že Mates signalizuje střídání, takže se musím rychle nachystat. V dalším kole zajíždí do boxů a naše první střídání probíha v rychlém tempu (dobře ses to naučila Bodlinko ;-)). Vyjíždím na trať a snažím se hned jezdit rychle. Blok ze včerejěka ale pořád neodchází a já tak na laptimeru sleduji časy, se kterýma nejsem úplně spokojen. Snažím se vydržet co nejdýl, dávám si limit minimálně 20ti kol, ale ortéza, kterou jsem si dal na pravé koleno, aby nebolelo, funguje přesně opačně a mě tak mrtví noha :-(.
Plánovanou třičtvrtěhodinu ale vydržím a můžu zajet střídat. Předávám žezlo Matesovi, dávám na motorku nahříváky a doplňuju benzín. Doplňuji tekutiny a chystám se na boxovou zeď, kouknout na Matese. Ten se ale najednou objevuje před boxem :-(. Z převodovky se ozývají prapodivné zvuky a kvalty si dělají co chtějí a na „kačence“ nejde zařadit jedinný kvalt. Větší smůla už nás potkat nemohla :-(.
Myšlenky na zabalení závodu ale rychle hážu za hlavu (každý bod se počítá), dávám na hlavu přilbu a před vyražením na trať posílám parťáka za Ondrou Coufalem zjistit, co se stane, pokud pojedu sám a střídání v boxech bude trochu delší. Vyjiždím na trať a dávám si zase za cíl odjet 20 kol. Sundaná ortéza mi dovoluje vetší pohyb, noha tak funguje a já nejsem ničím limitován (výjma mojí hlavy :-() Během celého závodu se na různých místech trati objeví páru kapek, ale naštěstí to není nic hrozného. Držím se na trati zase co nejdéle, přestože je mi jasné, že s dobrým umístněním se můžeme rozloučit.
Po 21 kolech zajíždím do boxu, doplnit kapaliny nejen do motorky, ale i do sebe. Chvíli odpočívám, Mates ma dává informaci od Ondry, že „stačí“ projet cílem a já sedám znovu na motorku, abych mohl vyrazit k další rundě. V té už začínám dávat i lepší časy, i díky Vojtovi, který mě ze svou kawou pěkně vezme v jedné ze zatáček :-( a funuje tak na mne jako červený prapor na býka.
Jedinou krizovkou této jízdy je potom jeden z němců na zelené kawě, který se mi to v jednom z vracáků snaží poslat na vnitřek, ale při podřazení mu vypadává kvalt a on se tak valí přímo na „komoru“ mojí GSX R. Rychle rovnám motorku a vykružuji větší oblouk, přeci to tady nenechám :-D.
Zajíždím znovu do boxů a protože chybí 45 minut do konce závodu, doufám, že už naposled. Dáváme s Matesem motorku na stojany, doplňujeme benzín a já se pomalu chystám na poslední sasion. Najednou se nad námi ale objevuje velký černý mrak, ze kterého se nejprve snáší déšť, který po malé chvíli střídají kroupy.To jsem ještě nezažil! O tom, že Lausitz klouže, se tak přesvědčuje hned v první zatáčce okruhu několik jezdců, kteří posílají svoje stroje všude možně, včetně zídky.
Na trať vyjíždí safety car a boxy se nesou teorie na to, co bude následovat. Vyschne to, nebo ne? Máme přezout na mokré, nebo ne? Tyto otázky je možné slyšet všude kolem a my se rozhodujeme chvíli vyčkat. Čas ubíhá rychle, ale tempo na trati je díky podmínkám více než pomalé. Už se chystám, že to zkusím na suchých gumách, když do boxu zajíždí Kolda, který říká, že to už určitě nevyschne. Rychle proto volám na Matese a začínáme přezouvat na mokré gumy (a tady jasně poznávám výhodu druhé sady kol, která je obuta do mokrých gum a člověka tak nezdržuje zbytečné přezouvání ;-)).
Vyjíždím tak do poslední části závodu a hned za první zatáčkou vidím, jak se do asfaltu opírá slunce a trať začíná vysychat. To se ale nedá říct o celém okruhu a výjezd na cílovku je pořád pod vodou. Začínám zrychlovat a snažím se vyhledávat „mokrou stopu“, aby mi na oschlých místech neodešly gumy. Ty to však společně se mnou vydrží až do konce a já tak těsně před devatenáctou hodinou projíždím pod šachovnicovým praporem.
Co říct závěrem? Předně snad že příště už to musí být lepší, a že ten Lausitz jednou pokoříme. Potom taky že díky tomuto závodu jsem si opět uvědomil, že člověk může zvládnout vše co si umane. No a určitě taky poděkovat Barči a Bodlince za pomoc a skvělé fotky, klukům Sipákům, za super víkend a pomoc při opravách a že už se těšíme na další závody, které nás tentokráte čekají na Slovakiaringu.
KONTAKT:
KTM AUTONOVA REACING TEAM
Jirka PLESNÍK
M: 00420 606 763 233
Jan TUMA
M: 00420737218889
@: ktmautonovaracing@gmail.com
FB: KTM RACING
