CEC Pannoniaring, aneb peklo na zemi
Jeden velký muž kdysi řekl: „Závodění je život. Cokoliv, co je před ním a po něm, je pouhé čekání“. Přesně na tato slova, která prohlásil Steve McQueen ve filmu Le mans, jsem si vzpoměl, když jsem ve čtvrtek vyrážel ze Zlína směrem Pannoniaring.
Po více jak měsíci nás tam čekal předposlední závod Czech Endurance Cupu a taky dva dny skvělého tréninku s Bike Promotion, které jsme si s Pavlem vylepšili ještě o sobotní jěždení s Michalem Fillou v jeho Filla 55 Academy.
Cestou se potkáváme s Matesem a Pavlem kousek za maďarskými hranicemi a společně tak dorážíme v deset hodin večer na krásný a technicky velmi náročný okruh Pannoniaring. Vykládáme rovnou věci do boxu a následuje pozdravení se známými a taky pokec s Padrem a jeho otcem doplněný o nějaký ten pohárek a žvanec k tomu.
Ráno nás vítá krásným slunečným počasím, které jsem si po posledním zmoklém a velmi studeném počasí přál (to co nám ale počasí v maďarsku nachystalo, byl ouplně opačný extrém). Nasazuju nahříváky na motorku a odcházím se zaregistrovat. O tom, že je Bike Promotion agentura s dlouholetými zkušenostmi, mě přesvedčila skvěle zorganizovaná registrace, na jejímž konci jsem obdržel samolepku s přidělenou skupinou. Takže šupky hupky zpátky do boxu a nalepit ji na motorku.
V 9.20 přesně podle harmonogramu vyjíždím do první jízdy. Připomínám si, kudy vede stopa, co a jak jet. Je to první ježdění, tak není potřeba nikam spěchat. No a protože teplota spoupá jako jackpot sportky, třetí polední trénink vynechávám, abych našetřil síly. Víkend bude ještě dlouhý a je potřeba se šetřit. Jdu se podívat na tribuny.
V rámci akcí, které pořádá Bike Promotion, se jede také BMW cup, dají se na trati vidět nejen pořád víc a víc populární BMW S 1000 RR, ale taky mnohem okruhově méně obyklé, avšak o to krásnější BMW R 1000 S. Tyhle boxery se tam proháněly opravdu ve velkém, a o tom, že jim to šlo, svědčily i jejich časy.
Odpoledne nás čekají ještě další dva tréninky, které se snažíme spolu s Matesem a Pavlem využít co nejlépe, abychom měli natrénováno na nedělní závody. Jediné, co se nejen tento den (ale i celý zbytek víkendu, kdy teplota ve stínu atakovala hranici 35°C) staví proti nám, bylo počasí. A o tom, jaký to byl očistec může vyprávět každý, kdo tento víkend absolvoval a dokončil. Je proto potřeba dodržovat pitný režim a snažit se být alespoň chvíly ve stínu. Nicméně podmínky máme všichni stejné, takže výmluvy jdou strannou a je potřeba se na to řádně přichystat. V pozdním odpoledni se nad okruhem přežene krátký deštík, který je tím posledním, co nás tento víkend schladí.
Po celém dni ježdění pod maďarským pálivým sluncem jsme s klukama zhodnotili, že organizace Bike Promotion je opravdu na skvělé úrovni, rozdělení do skupin sedí a vše funguje, jak má. K večeru se začíná depo zaplňovat známými tvářemi a mě je jasné, že večer bude veselo.
Přijíždí také kluci z Kostelce, kteří s náma mají zdílet po zbytek víkendu boxy. Vykládají věci, motorky a jdou se prý „navečeřet“ :-D (což se jim taky podle ranního počítání vypitých piv evidentně podařilo :-D). Nás potom v boxe svou návštěvou potěší Padre sr. a jr. a taky Martin Bystřičan, takže o náplni večera, po kterém mne bolela bránice a všechny svaly, které mám ve tváři, je postaráno.
Sobotní ráno nás jak jinak vítá slunečními paprsky a já vím, že dnes bude pořádné vedro. A to nejenom díky počasí, ale i díky tomu, že na tento den máme domluvenou instruktáž a školu s Michalem Fillou. A protože je to nejen skvělý jezdec, ale taky člověk, který umí ostatním svoje znalosti a zkušenosti z jízdy předat dál, vznikla Filla 55 Racing academy.
Hned ráno za náma Michal dojde do boxu a probírá s námi základní organizační věci. Protože budeme dva žáci a čeká nás celkem 5 x 20 minut na dráze. domlouváme se na první společné 20ti minutovce a potom na následných jízdách, kdy se střídavě Michal bude věnovat jednomu z nás intenzivněji (druhý potom může trénovat stopu, posed na motorce a podobně). Na jeho motorce jsou potom i kamery, díky kterým máme možnost potom vidět svoji jízdu a také chyby, které děláme.
V 9.20 vyjíždíme na dráhu. Michal střídavě jezdí za každým z nás, potom nás někde předjede (nebo spíš kdekoliv chce :-D) a jede před námi. A musím říct, že sledovat jeho „balet“ s motorkou, je opravdu skvělé. Po první jízdě probíráme základni chyby a doporučení do dalších tréninků.
A protože je Michal nejen skvělý závodník, ale taky skvělý učitel a člověk, snažíme se poslouchat každé jeho slovo a ukládat si ho hluboce do hlavy. Podobně probíhá celý den, kdy se s Pavlem střídáme pod Michalovýma „rukama“. Před každou jízdou nám Michal připomíná základní věci, na které se máme soustředit a stejně tak po každé jízdě s náma rozebíra nejen jízdu samotnou, ale i další a další doporučení a rady, které by nám měli pomoct k postupnému a bezpečnému zrychlení.
A musím říct, že těch rad a doporučení je opravdu spousta. Z Michala to jde ven jako z encyklopedie a ukazuje to na jeho obrovské zkušenosti, které za ta léta v sedle motorky nasbíral. Nespornou Michalovou výhodou je potom to, že dokáže tyto zkušenosti a doporučení skvěle vysvětlit do posledního detailu a taky jeho skvělá povaha, kdy ho snad nikdy neuvidíte jinak, než s úsměvem na rtu.
Bohužel se sobota ouplně nedaří klukům z Moto Racing Kostelec. Nejen že dojeli ve dvou, protože jejich parťák, kterému familierně říkáme „BRUFEN“ nemohl ze zdravotních důvodů dojet, ale Zdeněk se po jednom kole v první rozjížďce vrací na odtahovce. Jeho Yamaha vypověděla službu a postavila si hlavu (teda spíš palivové čerpadlo). To ho bohužel vyřadilo nejen z tréninků na nové trati, ale protože se jim to nepodařilo zprovoznit za celý den, balí si večer věci a tento závod pro ně končí ještě před tím, než začal :-(
Celodenní trénink s Michalem pak zakončujeme poslední jízdou, kdy se mi daří nejen začít více aplikovat doporučení „pana profesora“, ale taky zlepšit čas a hlavně pocit na motorce. Mám hlavu jak pátrací balon, plnou informací, které jsem celý rok sbíral z nejrůznějších zdrojů a tady se mi je daří začlenit do jedné ucelené knihy, kterou se snažím uložit co nejhlouběji v hlavě. Večer ještě dostáváme videa, které Michal za celý den natočil a další doporučení pro následné trénování.
Za sebe musím poděkovat všem, kteří mi postupně předávájí svoje zkušenosti a kteří mi doporučili Michala a jeho instruktáž (díky Padre). Potom taky, že investice do toho ježdění je podle mého osobního názaru mnohem lepší než jakékoliv úpravy na motorce a coby další se zařadit do fronty lidí, kteří ježdění s Michalem absoluvovali a pokud se mne kdokoliv zeptá, jestli do toho má jít, řeknu mu bez sebemenšího rozhodování ANO. A sám už si plánuji další pokračování hned začátkem další sezony ;-)
Večer už se jdu jen podívat na závody CSC, které se v sobotu jedou a následně do nutné sprchy, která se mne smývá únavu z celého dne a osvěžuje nejen tělo, ale i mysl. Potom nějaký ten žvanec a taky něco málo k pití (dodržuji přeci pitný režim :-D), malá rozcvička v podobě projetí tratě na koloběžce, kterou musím zakončit novou sprchou (to vedro mě zničíííí) a páru slov s lidmi z boxu vyplňuje zbytek sobotního večera.
V neděli ráno se „pro změnu“ budím do prosluněného rána, které už mi začíná tak trochu vadit :-D. Ranní tréninky se snažíme myslet na včerejší Michalovy rady. Jezdí se mi dobře a časy taky nejsou nejhorší, takže jsem nominovám, abych před polednem nastoupil do kvalifikace a zajel nám nějaký rozumný flek.
Dávám si páru rychlých kol. V jednom z nich se za mne zavěsí jeden z ELIŤÁKů, ale bohužel jeho Kawasaki v jedné z rychlých pravých zatáček ujíždí přední kolo a on tak končí v kotrmelcích a s řádně pošramocenou motorkou v kačeru.
Snažím se držet stabilní tempo, kdy mám všechny časy vyskládané v jedné vteřině a protože níž už to asi opravdu nedostanu, zajíždím do boxu, abych ušetřil techniku a sebe. Nakonec je z toho 15 startovní místo. Krátkou obědovou pauzu využíváme k nabrání tolik potřebných sil a promyšlení týmové strategie (která bude v tomto počasi hrát určitě velkou roli). Ta je nakonec domluvena tak, že já půjdu na start, potom vystartuje Mates, Pavel a poslední střídání tak vyjdou na mne a Pavla.
Ve 14.15 se na deset minut otevírá výjezd z Pit line, aby se ve 14.25 mohl odstartovat předposlední závod Czech Endurance Cupu v roce 2011. Po dvou zahřívacích kolech se řadím na dráhu, předávám svůj stroj Matesovi, aby mi ho podržel, a přecházím na druhou stranu dráhy, přpravi se na start. Ten je tentokráte odmávnut trochu nepřehledně maďarskou vlajkou, která se mi daří zaregistrovat a vypálit tak z toho celého chumlu velmi dobře a prokousat se o nějaké to místo dopředu. Od prvních kol se letí obrovská palice, jako kdyby snad ani nebylo těch 37°C ve stínu. Držím si stále stejné tempo, myslím na Michalovy včerejší rady a sekám tam časy v rozmezí jedné vteřiny. Tempo je ale vržedné a teplota pořád ne a ne klesnout a já tlačím kupředu čas už i očima, abych po padesáti minutách mohl zajet do boxu.
Rychlá předávka Matesovi z dobře vypadajícího 2 místa v kategorii a dotankování motorky a mých sil vyplňujeme debatou s Pavlem, jak mu budeme signalizovat situaci na dráze a také vývoj pořadí v rámci závodu. Po 20 kolech se z dráhy vrací Mates a předává štafetový kolík v podobě transpondéru Pavlovi na 3tím fleku.
Pavel jede v rámci možností stabilní časy, takže se s Matesem domlouváme že pojede i poslední střídání. Já se budu snažit udržet na dráze 50 minut, po kterých mě stáhnou, pokud si neřeknu dřív. 24 kol, které Pavel vydržel na dráze utíká jako voda a já tak na dráhu vyjíždím těsně před ELIT týmem, se kterým v tu dobu těsně bojujeme o třetí flek. Po dvou kolech mě předjíždí a pro mě to je červený prapor, znamenající frontální útok. V dalším kole mu to v jedné z pomalých zatáček oplácím, a když se po dalším kole ohlížím za sebe, už ho nevidím (což mi nakonec vysvětlil tak, že se mu ze mě roztřepala řadička a projistotu spadla :-D). Snažím se držet tempo, ale protože mi začíná znovu stávkovat laptimer, nevím přesně svoje časy.
Držím se na trati co nejdýl, tlačím čas na hodinách rampy nad dráhou dopředu a po cca 50 minutách signalizuji hlavou, že zajedu. V dalším kole zajíždím do boxu, ale bohužel střídání nám nevyšlo jak by mělo a Pavel tak vyjíždí na trať na čtvrté pozici v rámci kategorie. Snaží se tahat, jak to jen jde, dokonce si v rámci tohoto střídání zajíždí svůj osobák, ale kluci z ELITU už si třetí místo lišácky hlídají.
V pátém letošním závodě tak na nás bohužel zbývá bramborová medaile. Nicméně ještě není úplně všechno straceno a poslední, tentokráte šetihodinové vyvrcholení nás čeká za 3 týdny v Mostě. A o tom, že to bude opravdu maso se můžeto dojet sami přesvědčit 10. a 11.9. 2011 do Mostu. Rádi Vás tam všechny uvidíme ;-)
KONTAKT:
KTM AUTONOVA REACING TEAM
Jirka PLESNÍK
M: 00420 606 763 233
Jan TUMA
M: 00420737218889
@: ktmautonovaracing@gmail.com
FB: KTM RACING
